PODZEMI.org

Druhá největší ledečská jeskyně byla náhodně objevena koncem dvacátých let při kopání základů na chlívek u domku pod šeptouchovskými skalami. Vznikla na poruchách severojižního směru, v plošně nepříliš rozlehlé čočce krystalického vápence, uložené v pararulách. Při vývoji se uplatnila i koroze vápenců a řícení rozleptaných partií. První větší průzkum byl proveden dr. V. Homolou z Národní­ho muzea v Praze v roce 1943. Další průzkum byl pak proveden v letech 1956, 1962–1964. Jeskyni tvoří dvě chodby (hlavní a vedlejší), které jsou spolu propojeny šikmo ukloněnými komíny. Boční chodba spojuje 2 síně (tzv. jezerní a suchou). V hloubce 30 m, dnes po schodech přístupné jesky­ně, je jezírko velikosti 2×6 metrů s největší hloubkou 2 metry. Jezírko je podle posledních průzkumů spojeno s řekou Sázavou. Koncentruje se zde voda puklinami z širokého okolí. Jakostní voda z tohoto jezírka byla v minulých letech doplňována do městského vodovodu. Některé komíny vedoucí z těchto jeskyní jsou doposud neprozkoumané. Kvalitnější krápníková výzdoba, kterou jeskyně měla, vzala za své prvními objeviteli. Zbyla zde pěkně dochovaná krápníková výzdoba na stěně u jezírka v hlavní chodbě.Zdroj wikipedia.com